Pro zlepšení služeb používáme cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o těch následujících můžete rozhodnout sami. Přečtěte si více o tom, jak cookies používáme a jak je můžete případně odmítnout.
Psychoteror s následným nepřetržitým stresem zatěžuje organismus a prokazatelně se negativně projevuje na zdraví jednotlivce i kolektivu společnosti. Pro oběť jsou typické́ tři formy důsledků patologických jevů, a to jsou psychické́, psychosomatické́ a sociální́ důsledky.
Pro všechny poškozené shodně platí, že jejich odolnost se v průběhu působení mobbingu mění a postupně̌ se vyčerpává veškerá jejich psychická síla.
Důsledky „šikany na pracovišti“ se objevují pomalu, ale vyvíjejí se v závažnější a zjevnější onemocnění. Mezi psychické důsledky lze zařadit podle Svobodové neklid, nervozitu, úzkost, poruchy koncentrace a deprese. K těmto poruchám se připojuje snížené sebehodnocení a sebevědomí. Oběť trpící depresemi je v trvalém pocitu strachu. Obává se hrozeb a útoků, které mohou gradovat, a toho, kam až útočník zajde. Z následných obav dochází ke ztrátě energie a vzniku únavy, čímž klesá výkonnost oběti. Emočně vyčerpaná oběť se cítí být zranitelná a zbytečná. Nastupuje sklíčenost, kolísavá špatná nálada, apatie, až ztráta chuti do života. Poškození, nacházející se ve zdánlivě bezvýchodné situaci, mohou myslet i na sebevraždu, jen aby se vymanili z útočníkova vlivu.
Šikana poškozuje jedince i pracovní kolektiv a odráží se i na společnosti samotné.
Není pochyb o tom, že když šikana poškozuje jedince i pracovní kolektiv, odráží se to i na firmě samotné. Málokterá organizace si uvědomuje vážnost šikany na pracovišti a její dalekosáhlé důsledky, raději si mobbing nepřiznají, skrývají jej, tváří se, že neexistuje, nebo tvrdí, že si s problémem neví rady. Obvykle je řešen problém propuštěním problémového pracovníka, nebo se čeká, až dá výpověď dobrovolně sám. Tím se společnost zbavuje jak nepohodlného zaměstnance, tak finančních (odstupné) závazků vůči němu. Bez ohledu na to, zda oběť v organizaci setrvá, nebo odejde, jde o společenský problém, který musí být řešen. Odchod oběti ze zaměstnání však nezaručí, že si útočník nenajde jinou oběť. Naopak, mnohdy útočník vyhledá jiného kolegu z týmu a problém šikany pokračuje. Často je oběť šikany ještě více poškozena. Problém je zlehčován a vedení nevidí, jaké vznikají ztráty, které se negativně projevují i v konkurenci s jinými společnostmi.
Málokterá organizace si uvědomuje vážnost šikany na pracovišti a její dalekosáhlé důsledky. Raději si mobbing nepřiznají, skrývají jej, tváří se, že problém neexistuje nebo že je šikana normální apod. Některé firmy se pokoušejí šikanu řešit po svém, často je však poškozena opět právě oběť. Problém bývá mnohokrát zlehčován a vedení nevidí, jaké jí vznikají ztráty, které se negativně projevují i v konkurenceschopnosti.
Mezi dopady mobbingu pro společnost patří například:
Dále je pak například u vyhroceného konfliktu a nutnosti zaměstnat nového člověka vyvolán ve společnosti neklid, přerušuje se kontinuita, je vyžadováno nové uspořádání mezilidských vztahů, vybudování nových vnějších kontaktů apod.
Zde musí vzít společnost v potaz:
„Podnik by měl v každém případě brát mobbing vážně a řádně prověřit vzniklou situaci. Podnik prostě nemůže nečinně přihlížet mobbingu, ať už z morálních, nebo z ekonomických hledisek. Musí dát příslušnými opatřeními najevo, že si mobbing nepřeje ani ho nestrpí! Zaměstnavatel rovněž nesmí přehlížet, že je podle pracovního práva povinen chránit osobnost svých zaměstnanců a pečovat o ně.“ Hans Jürgen Kratz
Dlouhodobá a systematická šikana může mít závažné důsledky nejen pro kolektiv a pracoviště celkově, ale právě pro šikanovaného člověka a také jeho rodinu i soukromý život. Tyto důsledky popsala například americká autorka Davenportová zabývající se mobbingem a typickými symptomy u jeho jednotlivých stupňů.
Fáze symptomů šikany:
1. fáze:
2. fáze:
3. fáze:
Zkoumáním důsledků mobbingového jednání pro oběť se zabýval i prof. Leymann, který došel dokonce k závěru, že dlouhodobé, kruté útoky na sebehodnocení a identitu jedince lze srovnat se zážitky ze živelných katastrof, války, únosů, ohrožení vlastního života nebo života blízkých, znásilnění atd. U oběti se tak může projevit posttraumatická stresová zátěž. Výskyt psychického traumatu způsobuje především myšlenkový teror, kdy jsou myšlenky a veškeré mentální síly vázány tím způsobem, že se k situacím musí člověk neustále a nutkavě vracet. Je téměř nemožné postiženého těchto myšlenek zbavit a nastupuje řada mentálních a psychosomatických stresových symptomů. Patologický obraz trvá minimálně 1 měsíc. Na základě svých výzkumů pracovního prostředí i výzkumů násilí, pak Leymann vytvořil tři okruhy změny osobnosti lidí, kteří posttraumatickou stresovou zátěž prodělali.
1. Trvalá změna osobnosti s převažujícími obsesivními symptomy:
2. Trvalá změna osobnosti s převážně depresivními symptomy:
3. Trvalá změna osobnosti s dalšími symptomy, jež naznačují, že se pacient vzdal:
